Newsletter 2010/01

ZKUŠENOST S KOUČOVÁNÍM

(z rozhovoru s absolventem Manažerského koučovacího programu Coaching Systems, manažerem farmaceutické firmy)

Jaké to pro vás bylo být koučován?

Já jsem se ze začátku bál hovořit otevřeně o svých problémech. Nevěděl jsem, jestli ty problémy, co já zažívám na pracovišti, jsou obvyklé a dá se o nich mluvit. Pak jsem si uvědomil, že to tak není - že jsme tady pro to, abychom našli řešení pro nějaké situace, abychom se naučili s něčím pracovat nebo něco lépe využívat. Bylo to velice fajn hovořit s někým nezaujatým, kdo není zanořený do našich problémů. Bylo fajn si o tom popovídat, rozebrat to, vidět to z druhé strany, uvědomit si, co se s tím dá dělat.

Kdybyste měl někomu, kdo vůbec nezná koučování, popsat, jak koučování probíhá, co byste mu řekl?

My jsme si vytipovávali oblasti, které z mého pohledu jsou pro moji práci důležité a které podle mne nedokážu tak dobře zvládat a negativně ovlivňují můj výkon. Na tyto oblasti jsme se zaměřili, prodiskutovali možnosti řešení, měl jsem i úkoly – určitá cvičení, která jsem se snažil potom aplikovat. Vždycky na následujícím setkání jsme probírali, co se daří s danou situací dělat, co se nedaří nebo co by se dalo dělat lépe. Jaké jsou moje zkušenosti, myšlenky, pocity atd.

Je důležité to mít na paměti, pozorovat a sledovat to, co dělám, jak to dělám , přemýšlet o tom a snažit se to měnit. A ono to funguje.

Jaký pro vás mělo koučování přínos? Co vám to dalo?

Co vnímám nejsilněji: získal jsem čas. Mám více času dělat věci, které jsem předtím dělal jenom okrajově. V podstatě díky tomu, že zvládám vlastně větší objem práce. Jenom tím, že jsem aplikoval několik pravidel do své práce. Ať už je to práce s podřízenými, delegování nebo práce s elektronickou poštou, která mě vždycky hodně zahlcovala a zdržovala. Potom je tu efektivita: protože díky získanému času toho stihnu víc, udělám více úkolů a snažím se věci dotahovat do konce. Neskákat z jedné věci na druhou, což jsem předtím dělal. Celkově se člověku více uvolní ruce pro tu strategickou část činnosti, která je na mé pozici tak důležitá. Už se tolik nezahlcuji operativou, ale více se snažím rozvíjet. Naučil jsem se – a stále se učím – delegovat, v podstatě věřit lidem, že zvládnou věci, které bych mohl udělat já, ale nemám na ně čas. Nezahlcuji se tolik, předávám úkoly kolegům, kteří je zvládají stejně dobře jako já, možná někdy i lépe.

Bylo něco, co vás při koučování překvapilo?

Věc, která mě překvapila, byla ta skutečnost, že kouč se nesnažil mě navést na nějaké pravidlo, například, že by říkal, dělej to a to, situace je taková a taková a ty bys měl udělat to a to, protože je to standardní postup. Ale spíše mě často navedl kladením otázek na cíl, zeptal se, co by mělo být výsledkem, jaká je moje představa, jak toho lze dosáhnout, co se pro to dá dělat… Já sám jsem se před začátkem koučování obával, že přijde člověk, který si mě vyslechne - a třeba ani to ne. Bál jsem se, že si nenechá vysvětlit podstatu problému. Začne mi říkat, dělá se to a to, pravidla jsou taková, je na to tato příručka. Měl jsem obavy, že to bude jako učitel ve škole, nebo trenér, který učí nějakou techniku. Nebylo to tak, a to je dobře.

Zapsala: PhDr. Anita Crkalová   /   Managing Consultant
Coaching Systems s.r.o.
Blanická 28   |   120 00 Praha 2 - Vinohrady   
Telefon: +420 272 731 401   |   Mobil: +420 731 186 169
E-mail: info@coachingsystems.cz
www.coachingsystems.cz