Newsletter 2010/01

Jeden kouč z Anglie mi vyprávěl následující příběh. Manažer, se kterým měl první koučovací schůzku, mu začal vyprávět své „problémy“: „Lidé jsou tu neschopní, nic neumí, nic nefunguje tak, jak má, o všechno se musím postarat já, všechno jim musím říkat do posledního detailu…“ Kouč ho poslouchal a asi po půl hodině podobných lamentací mu řekl: „Poslouchám Vás půl hodiny a za tu dobu se mi udělalo špatně od žaludku. Váš negativismus je devastující.“ Manažer se na něj přísně podíval, asi minutu přemýšlel, a pak odpověděl: „Vy jste první, kdo je tady ke mně upřímný. Děkuji Vám.“

Začíná koučovací sezení. Kouč – využívající obvykle metodu GROW – položí hned zkraje otázku: „Co chcete řešit? Jaký je Váš cíl?“. Dostane se mu často odpovědi: „Já nevím…no vlastně zlepšit výkonnost / být efektivnější / lépe zvládat krizové situace / dosáhnout lepší rovnováhy mezi osobním a pracovním životem…“
Někdy to koučovaní říkají s velkým vnitřním přesvědčením, někdy je to spíše vyjádření odpovědi, která „se asi očekává“, někdy je to neochota nebo neschopnost se zastavit a více do hloubky promyslet své cíle, a pak výše uvedená prohlášení jsou spíše umělou „nálepkou“.

Co udělat pro to, abychom cíl lépe určili a hlavně otestovali, zda je to opravdu skutečný cíl?

Koučování je metoda rozvíjení potenciálu prostřednictvím rozhovoru mezi koučem a koučovaným. Lze tedy říci, že je koučování rozhovor? Ano i ne. Přesněji řečeno – koučování – to jsou rozhovory v několika úrovních, při koučování probíhá totiž celá série rozhovorů!

Absolvování 4-denního školení "Executive Coach Training" v Londýně pod vedením Alison Sheridan(CPCC) a Lori Shook (MCC) bylo pro mne výjimečným zážitkem. Nad koučovacími principy a intenzivní prací se sešli účastníci 5-ti evropských zemí (Švýcarsko, Británie, Rumunsko, Česká Republika, Portugalsko), dále Austrálie a Brazílie. Sdílení zkušeností a ponoření se do principů "transformačního koučování" vytvořilo nebývalý prostor pro rozvoj vlastních dovedností a vlastního koučovacího přístupu.

Jaké to pro vás bylo být koučován?
Já jsem se ze začátku bál hovořit otevřeně o svých problémech. Nevěděl jsem, jestli ty problémy, co já zažívám na pracovišti, jsou obvyklé a dá se o nich mluvit. Pak jsem si uvědomil, že to tak není - že jsme tady pro to, abychom našli řešení pro nějaké situace, abychom se naučili s něčím pracovat nebo něco lépe využívat. Bylo to velice fajn hovořit s někým nezaujatým, kdo není zanořený do našich problémů. Bylo fajn si o tom popovídat, rozebrat to, vidět to z druhé strany, uvědomit si, co se s tím dá dělat.